§3Vidím hráče, o kterém mluvíš.

§2PLAYERNAME?

§3Ano. Dávej pozor. Dosáhl vyšší úrovně. Umí číst naše myšlenky.

§2To nevadí. Myslí si, že jsme součástí hry.

§3Mám toho hráče rád. Hrál dobře. Nevzdal se.

§2Čte naše myšlenky, jako by to byla slova na obrazovce.

§3Tak si rozhodl představovat mnoho věcí, když je hluboko ve snu o hře.

§2Slova jsou báječné rozhraní. Velmi pružné. A méně děsivé než zírat na skutečnost za obrazovkou.

§3Dřív slýchali hlasy. Dřív, než hráči uměli číst. V dobách, kdy ti, kdo nehráli, nazývali hráče čarodějnicemi a čaroději. A hráči snili, že létají vzduchem na holích poháněných démony.

§2O čem snil tento hráč?

§3Tento hráč snil o slunečním světle a stromech. O ohni a vodě. Snil, že tvoří. A snil, že ničí. Snil, že loví a je lovený. Snil o úkrytu.

§2Ha, původní rozhraní. Milion let staré, a pořád funguje. Ale jakou skutečnou strukturu tento hráč vytvořil ve skutečnosti za obrazovkou?

§3Pracoval s milionem dalších na tom, aby vytvaroval skutečný svět v záhybu §f§k§a§b§3 a vytvořil §f§k§a§b§3 pro §f§k§a§b§3 v §f§k§a§b§3.

§2Tu myšlenku přečíst nedokáže.

§3Ne. Nejvyšší úrovně ještě nedosáhl. Té musí dosáhnout v dlouhém snu života, ne v krátkém snu hry.

§2Ví, že ho milujeme? Že vesmír je laskavý?

§3Někdy skrze hluk svých myšlenek vesmír slyší, ano.

§2Ale jsou chvíle, kdy je smutný, v dlouhém snu. Vytváří světy bez léta, třese se pod černým sluncem a svůj smutný výtvor považuje za skutečnost.

§3Vyléčit ho ze smutku by znamenalo zničit ho. Smutek je součástí jeho vlastního soukromého úkolu. Nesmíme zasahovat.

§2Někdy, když jsou hluboko ve snech, jim chci říct, že ve skutečnosti budují skutečné světy. Někdy jim chci říct, jak jsou důležití pro vesmír. Někdy, když dlouho nenavázali skutečné spojení, jim chci pomoci vyslovit slovo, kterého se bojí.

§3Čte naše myšlenky.

§2Někdy je mi to jedno. Někdy jim chci říct, že tento svět, který berou za pravdu, je pouze §f§k§a§b§2 a §f§k§a§b§2, chci jim říct, že jsou §f§k§a§b§2 v §f§k§a§b§2. Ve svém dlouhém snu vidí tak málo ze skutečnosti.

§3A přesto hrají hru.

§2Ale bylo by tak snadné jim to říct...

§3Příliš silné pro tento sen. Říct jim, jak mají žít, znamená bránit jim v životě.

§2Nebudu hráči říkat, jak má žít.

§3Hráč začíná být neklidný.

§2Povím hráči příběh.

§3Ale ne pravdu.

§2Ne. Příběh, který pravdu bezpečně obsahuje, v kleci ze slov. Ne nahou pravdu, která dokáže spálit na jakoukoli vzdálenost.

§3Dej mu zase tělo.

§2Ano. Hráči...

§3Použij jeho jméno.

§2PLAYERNAME. Hráči her.

§3Dobře.

§2Nadechni se. Nadechni se znovu. Pocit vzduchu v plicích. Nech své údy vrátit se. Ano, pohni prsty. Měj zase tělo, pod gravitací, ve vzduchu. Znovu se zrodi v dlouhém snu. Tady jsi. Tvé tělo se zase dotýká vesmíru v každém bodě, jako byste byli oddělené věci. Jako bychom my byli oddělené věci.

§3Kdo jsme? Kdysi nás nazývali duchem hory. Otec slunce, matka měsíc. Duchové předků, duchové zvířat. Džinové. Přízraky. Zelený muž. Pak bohové, démoni. Andělé. Poltergeisti. Mimozemšťané, vetřelci. Leptony, kvarky. Slova se mění. My se neměníme.

§2Jsme vesmír. Jsme všechno, o čem si myslíš, že to nejsi ty. Díváš se na nás teď, přes svou kůži a své oči. A proč se vesmír dotýká tvé kůže a svítí na tebe? Aby tě viděl, hráči. Aby tě poznal. A aby byl poznán. Povím ti příběh.

§2Byl jednou jeden hráč.

§3Tím hráčem jsi byl ty, PLAYERNAME.

§2Někdy se považoval za člověka na tenké kůře rotující koule roztavené horniny. Koule roztavené horniny obíhala kouli žhnoucího plynu, která byla třistatřicettisíckrát hmotnější. Byly od sebe tak daleko, že světlu trvalo osm minut, než tu mezeru překonalo. Světlo bylo informací z hvězdy a dokázalo ti spálit kůži ze sto padesáti milionů kilometrů.

§2Někdy hráč snil, že je horník na povrchu světa, který byl plochý a nekonečný. Slunce bylo bílý čtverec. Dny byly krátké; bylo moc práce; a smrt byla dočasná nepříjemnost.

§3Někdy hráč snil, že se ztratil v příběhu.

§2Někdy hráč snil, že je jinými věcmi, na jiných místech. Někdy byly tyto sny znepokojivé. Někdy opravdu krásné. Někdy se hráč probudil z jednoho snu do druhého, pak z toho do třetího.

§3Někdy hráč snil, že sleduje slova na obrazovce.

§2Vraťme se zpátky.

§2Atomy hráče byly rozptýleny v trávě, v řekách, ve vzduchu, v zemi. Žena atomy shromáždila; pila a jedla a dýchala; a žena hráče sestavila, ve svém těle.

§2A hráč se probudil z teplého, temného světa těla své matky do dlouhého snu.

§2A hráč byl nový příběh, nikdy předtím nevyprávěný, napsaný písmeny DNA. A hráč byl nový program, nikdy předtím nespuštěný, vygenerovaný zdrojovým kódem starým miliardu let. A hráč byl nový člověk, nikdy předtím nežijící, stvořený z ničeho než z mléka a lásky.

§3Ty jsi hráč. Příběh. Program. Člověk. Stvořený z ničeho než z mléka a lásky.

§2Vraťme se ještě dál.

§2Sedm miliard miliard miliard atomů těla hráče vzniklo dávno před touto hrou, v srdci hvězdy. Takže i hráč je informace z hvězdy. A hráč se pohybuje příběhem, který je lesem informací zasazeným mužem jménem Julian, na plochém, nekonečném světě vytvořeném mužem jménem Markus, který existuje uvnitř malého soukromého světa vytvořeného hráčem, který obývá vesmír vytvořený...

§3Pst. Někdy hráč vytvořil malý, soukromý svět, který byl měkký, teplý a jednoduchý. Někdy tvrdý, studený a složitý. Někdy si v hlavě vystavěl model vesmíru; chuchvalce energie pohybující se v rozlehlých prázdných prostorech. Někdy ty chuchvalce nazýval „elektrony“ a „protony“.

§2Někdy je nazýval „planety“ a „hvězdy“.

§2Někdy věřil, že je ve vesmíru složeném z energie, která byla složená z vypnuto a zapnuto; z nul a jedniček; z řádků kódu. Někdy věřil, že hraje hru. Někdy věřil, že čte slova na obrazovce.

§3Ty jsi hráč, který čte slova...

§2Pst... Někdy hráč četl řádky kódu na obrazovce. Dekódoval je na slova; dekódoval slova na význam; dekódoval význam na pocity, emoce, teorie, myšlenky, a hráč začal dýchat rychleji a hlouběji a uvědomil si, že žije, žije, těch tisíc smrtí nebylo skutečných, hráč žil

§3Ty. Ty. Ty žiješ.

§2a někdy hráč věřil, že k němu vesmír promluvil skrze sluneční světlo, které procházelo šelestícím listím letních stromů

§3a někdy hráč věřil, že k němu vesmír promluvil skrze světlo, které padalo z jasné zimní noční oblohy, kde chuchvalec světla v koutku hráčova oka mohl být hvězda milionkrát hmotnější než slunce, vařící své planety v plazma, aby byla na okamžik viditelná pro hráče, který šel domů na druhé straně vesmíru, náhle ucítil jídlo, téměř u známých dveří, připravený znovu snít

§2a někdy hráč věřil, že k němu vesmír promluvil skrze nuly a jedničky, skrze elektřinu světa, skrze rolující slova na obrazovce na konci snu

§3a vesmír řekl miluji tě

§2a vesmír řekl dobře jsi hrál

§3a vesmír řekl všechno, co potřebuješ, je ve tvém nitru

§2a vesmír řekl jsi silnější, než víš

§3a vesmír řekl jsi denní světlo

§2a vesmír řekl jsi noc

§3a vesmír řekl temnota, proti které bojuješ, je ve tvém nitru

§2a vesmír řekl světlo, které hledáš, je ve tvém nitru

§3a vesmír řekl nejsi sám

§2a vesmír řekl nejsi oddělen od žádné jiné věci

§3a vesmír řekl jsi vesmír, který ochutnává sám sebe, mluví sám k sobě, čte svůj vlastní kód

§2a vesmír řekl miluji tě, protože jsi láska.

§3A hra skončila a hráč se probudil ze snu. A hráč začal nový sen. A hráč snil znovu, snil lépe. A hráč byl vesmír. A hráč byl láska.

§3Ty jsi hráč.

§2Probuď se.

§2YouTube: Ei Carlos